Z deníku našeho klienta…

Dnes je jeden z těch dní, kdy mám pocit, že se svět kolem mě točí rychleji, než dokážu držet krok. Sedím na terase malého bytu, který jsem si pronajal, a hledím na šedivou oblohu. V dálce slyším ruch města, auta, tramvaje, lidé spěchající do práce nebo z práce. To všechno ve mně vždycky budilo pocit neklidu, ale dnes je to jiné. Dnes cítím směs zoufalství a naděje. Zoufalství z toho, jak žiju, a naději, že to dokážu změnit.

Celý svůj život jsem se snažil naplnit představy ostatních. Pracovat tvrdě, šetřit, koupit si byt ve městě, možná časem dům na předměstí – tenhle plán mi všichni vtloukali do hlavy. Ale čím déle jsem tímhle směrem šel, tím víc jsem se vzdaloval tomu, kým doopravdy jsem. Pracuji v kanceláři, kde sedím osm hodin denně za počítačem, řeším problémy, které mi nepřipadají důležité, a procházím každodenním koloběhem, který mě postupně vyčerpává. Můj život je jedna velká rutina, kde není místo pro skutečné dobrodružství, svobodu, radost. A večer, když se vracím domů, do toho pronajatého prostoru, který sotva připomíná domov, mě zaplavuje prázdnota. Je to, jako bych byl jen stínem svého vlastního já.

Ale teď se něco změnilo. Někdy před pár týdny jsem narazil na článek o tiny housech a modulových domech. Pamatuji si, jak jsem se ponořil do čtení, jak mi bušilo srdce, když jsem si představoval, že bych mohl žít v něčem takovém. Malý, útulný domek, který bych mohl mít na svém vlastním pozemku někde u lesa, daleko od všeho toho městského hluku a chaosu. Tehdy mi ta myšlenka připadala jako vzdálený sen, ale každý den jsem se k ní vracel, znovu a znovu. A najednou mi došlo, že už nechci dál čekat. Nechci strávit zbytek života toužením po něčem, co bych mohl mít teď, kdybych se jen odvážil.

A tak jsem začal hledat. Objevil jsem Kinghouse. Na jejich stránkách jsem si prohlížel nabídky tiny housů, procházel jsem fotky těch nádherných malých domků, čítal příběhy lidí, kteří už tenhle krok udělali. A moje srdce bylo plné naděje, ale zároveň i pochybností. Dokážu to? Můžu si to dovolit? Je to skutečně to, co potřebuji? Tolik otázek mi vířilo hlavou, ale jedna věc byla jistá – tohle bylo poprvé po dlouhé době, kdy jsem cítil, že mám před sebou skutečnou možnost změnit svůj život.

Dnes jsem strávil celé odpoledne na telefonu s konzultantem z Kinghouse. Byli tak vstřícní, trpěliví, odpověděli na všechny moje otázky. Popisovali mi, jak by probíhala realizace, jak by mi domek během pár dní přivezli na můj pozemek, jak by vše sestavili. Bylo to, jako by mi někdo najednou podal klíč ke dveřím, které vedou k mému vysněnému životu. Ale přesto se bojím. Bojím se, že se všechno pokazí. Že nebudu mít dost peněz, že se budu muset vzdát příliš mnoho jistot, že to všechno nebude tak jednoduché, jak si to teď maluji.

Představa tiny housu mě ale nepřestává fascinovat. Vidím se, jak sedím uprostřed přírody, v malém, útulném prostoru, který je jen můj. Mám tam svoji postel, malou kuchyňku, stůl, kde bych mohl pracovat, a obrovské okno, kterým bych se díval na stromy a modrou oblohu. Vidím, jak ráno vstávám a místo ruchu města slyším zpěv ptáků. Vidím, jak večer zapaluji svíčku a čtu knížku, cítím klid, který jsem tak dlouho hledal. V těchto představách je všechno tak jednoduché, tak čisté. A přesně tohle chci. Chci utéct od komplikací, od tlaku, od neustálého pocitu, že musím splňovat očekávání ostatních. Chci být svobodný.

Můj největší strach je, že mě tahle cesta zklame. Že zjistím, že ani tiny house mi nepřinese to, co hledám. Co když zjistím, že problém není v prostředí, ale ve mně? Co když zjistím, že utíkám před sebou samým? Tyhle myšlenky mě děsí, ale zároveň mě pohání vpřed. Protože na druhé straně je naděje. Naděje, že tiny house bude začátkem něčeho nového. Že ve mně probudí kreativitu, kterou jsem dávno pohřbil pod každodenní rutinou. Že mi umožní žít život podle mých vlastních pravidel.

Dnes večer, když přemýšlím o všech těch otázkách a pocitech, cítím, že se blížím k rozhodnutí. Je to, jako bych stál na křižovatce svého života, a jedinou správnou cestou byla ta, která vede k tiny housu. Vím, že to nebude jednoduché. Budu muset změnit spoustu věcí, naučit se žít jinak, vystačit si s méně. Ale právě to mě láká. Přestat se honit za materiálními věcmi a začít se soustředit na to, co je opravdu důležité – svoboda, klid, autenticita.

Zítra se chystám zavolat konzultantovi znovu a potvrdit, že jsem připravený udělat ten krok. Je to děsivé a vzrušující zároveň. Ale vím, že pokud to nezkusím, budu si to vyčítat celý život. A kdo ví? Možná právě tenhle krok otevře dveře k životu, o kterém jsem vždycky snil. K životu, který je jednoduchý, svobodný a skutečně můj.

Teď už se setmělo. Dívám se na blikající světla města a poprvé za dlouhou dobu cítím klid. Ne proto, že bych měl odpovědi na všechny svoje otázky, ale proto, že jsem se rozhodl hledat. Protože jsem se rozhodl bojovat za svůj sen. A to je, myslím, první opravdový krok k tomu, abych našel své vlastní štěstí.

Vstupte s námi do svých snů… Kinghouse.cz